Co dělat, aby se předškolák naučil uklízet?

Především si musíme uvědomit, že naše definice uklizeného hracího koutku nebo pokoje se liší od té dětské – učitel nebo rodič vnímá pořádek jinak než dítě.
Pro dospělého znamená uklizení po hře obvykle uložení hraček do krabic, zásuvek, utření stolu, složení oblečení apod. Pro dítě – místo hraček je na podlaze, na koberci, na stole – tam, kde si s nimi hraje, protože tam jsou. Malé děti nemají rády, když hračky „mizí“.
Dobrou myšlenkou je sladit obě potřeby – nepožadujme po dítěti dokonalé a okamžité uklizení ihned po vydání pokynu, ale zároveň nedovolme úplný chaos a nepořádek ve školce. Vytvořme možnost uchovávat hračky v „průhledných“ nádobách a krabicích, aby je dítě dobře vidělo.
Důležitá je také organizace prostoru ve školce – s snadným přístupem k místům pro ukládání hraček, se skříňkami na kontejnery a s označeními (například samolepkami), které připomínají, kde mají jednotlivé předměty své místo.

Další důležitý aspekt – uklízení hraček učíme dítě stejně jako jiné dovednosti – prostřednictvím modelování. Požadavky přizpůsobujeme věku dítěte.
Dítěti mladšímu než 2 roky ukazujeme a popisujeme jednoduché činnosti spojené s ukládáním hraček – „kostky do krabice, panenky do zásuvky…“. Dítě pozoruje, podává hračky dospělému.
Po druhém roce života můžeme postupně začít dítě zapojovat do společného uklízení – učíme ho postupnosti činností a dáváme mu na výběr. Můžeme se například zeptat: „Chceš začít uklízet autíčka nebo kostky?“ To pomůže udržovat pořádek už v jeslích.

Tříleté dítě potřebuje pomoc při plánování a organizaci svého jednání, zvláště pokud je nepořádek velký. Můžeme nabídnout pomoc: „Já uklidím autíčka a ty medvídky a panenky, nebo naopak?“ nebo instruovat: „Nejprve autíčka do krabice… teď pastelky do krabičky.“

Čtyřletému dítěti svěřujeme samostatné úkoly, ale dáváme mu „návod“, jak je splnit, a kontrolujeme, jak si vede (necháme ho pracovat 3–5 minut a poté zkontrolujeme, co zvládlo). Zadáváme vždy jen jeden krátký a konkrétní pokyn a další dáváme až po jeho splnění. Často děti ještě potřebují podporu při udržení pozornosti na jedné činnosti (protože se snadno rozptýlí a začnou si hrát s tím, co právě uklízejí).

Bez ohledu na věk musíme vždy pochválit snahu dítěte, nejlépe popisným způsobem a oceněním jeho úsilí: „Výborně, autíčka jsou na poličce, dal/a sis s tím práci.“

Samostatné uklízení můžeme očekávat od čtyřletého dítěte, pokud jsme mu dříve ukázali, v čem činnost spočívá, postupně ho zapojovali do uklízení, dávali jednoduché, konkrétní a popisné pokyny, kontrolovali jeho práci a podporovali jeho úsilí.
Například místo pokynu „Ukliď si hrací koutek“ můžeme říci: „Ulož autíčka na poličku, teď kostky do krabice, výborně, všechny hračky jsou uklizené.“

Při učení dětí uklízet je dobré využít roli hry v procesu učení a vycházet ze zásad pedagogiky Marie Montessori, která staví na přechodu od dětských her k prvkům práce. Metoda Montessori klade důraz na to, co dítě zajímá, podporuje jeho zvídavost a přináší mu uspokojení, čímž vede k úspěchu. V této koncepci dospělí připravují dítěti prostředí s vhodnými materiály a nástroji pro učení různých dovedností.

Proto, když organizujeme prostředí dítěte, ať už v jeslích nebo ve školce, dbejme na to, aby v něm byly organizéry a nástroje používané při každodenním uklízení, například uklízecí set se stojanem, smetáček, vysavač, sušák na prádlo nebo pračka.
Díky tomu se dítě už v raném věku prostřednictvím přirozené hry připravuje na budoucí povinnosti. A zároveň pro něj bude učení uklízení atraktivní činností a skvělou zábavou.

Autor: A. Wrzesiak