Umělá inteligence umí perfektní návrhy interiérů… nebo je to vše jinak?
Stačí zadat rozměry místnosti, napsat, že chcete relaxační zónu pro žáky, doplnit několik barev a během pár sekund máte obrázek, který vypadá jako fotografie z designového časopisu. Pohovky, sedací vaky, stolky, koberec, knihovna, rostliny… všechno dokonale sladěné a zalité příjemným světlem. Kolegyně jásají, zřizovatel spokojený.
Pak nám zavoláte, že máme vybavení dodat, vždyť návrh vycházel z našich reálných pohovek a sedáků. A tady přichází střet s realitou. Právě u návrhů relaxačních a odpočinkových prostor ve školách se stále častěji setkáváme s vizualizacemi vytvořenými pomocí volně dostupných AI nástrojů. Jako inspirace mohou fungovat výborně. Pro rozhodování o nákupu konkrétního vybavení však mohou být velmi zavádějící.
Když AI neví, že pohovka má opravdu 120 cm
Podívejte se, kolik nábytku se sem „vešlo“
Oblíbený trik AI? Zlatá hodinka, která je ve škole skoro nikdy
Další triky, kterými AI místnosti pomáhá
U relaxační místnosti nerozhoduje jen to, co se tam vejde
Když podle AI objednáme nábytek, napravování chyb není levné
Inspiraci klidně od AI. Rozměry ale svěřte 3D návrhu
Když AI neví, že pohovka má opravdu 120 cm
Představme si jednoduché zadání: máme místnost konkrétní velikosti a chceme do ní umístit několik sedacích prvků, jejichž rozměry přesně známe. Člověk přirozeně očekává, že pokud tyto rozměry zadá umělé inteligenci, bude je návrh respektovat. Bohužel tomu tak být nemusí. Generativní AI nevytváří technický projekt místnosti. Vytváří obraz, který má vypadat věrohodně – a to je zásadní rozdíl.
Na první pohled tak může všechno působit naprosto správně. Sedačka stojí pod oknem, před ní jsou stolky, kolem několik sedacích vaků, další taburety, knihovna a ještě zbývá spousta volného prostoru.
Kdybychom však jednotlivé prvky skutečně přeměřili a porovnali s rozměry místnosti, často zjistíme, že by se takové množství nábytku do prostoru vůbec nevešlo.
AI si totiž může podle potřeby „pomoci“:
- zmenší sedačku,
- zúží stolek,
- udělá sedací vak menší, než ve skutečnosti je,
- opticky zvětší místnost,
- změní vzdálenost mezi stěnami,
- posune nebo zmenší dveře,
- upraví velikost oken,
- případně nenápadně změní perspektivu.
Výsledkem je krásný obrázek. Nikoli nutně realizovatelný návrh.
Podívejte se, kolik nábytku se sem „vešlo“
Právě na podobných vizualizacích je problém dobře patrný.
AI dokáže do relativně omezeného prostoru velmi elegantně umístit množství nábytku, který by musel být ve velikosti pro dvouleté děti, aby se kolem něj dalo procházet. Návrh z AI generátoru přitom vůbec nemusí působit přeplněně. To je jedna ze silných stránek generativní AI – a zároveň její slabina při navrhování skutečných interiérů. Optimalizuje obraz, nikoli půdorys.
Počítačová vizualizace vytvořená z reálných 3D modelů pracuje jinak. Pokud má taburet šířku 60 cm, zabere v modelu skutečně 60 cm. Sedačka dlouhá 160 cm se nemůže podle potřeby „smrsknout“ na 125 cm jen proto, aby kompozice vypadala lépe. Vše je v měřítku a – co je nejdůležitější – všechny prvky pracují se stejným měřítkem. A co když se další prvek nevejde? Nedá se nic dělat, místnost nenafoukneme. Může to být z hlediska atraktivity obrázku trochu nepříjemné. Z hlediska budoucí realizace je to ovšem mimořádně užitečná informace.
Oblíbený trik AI? Zlatá hodinka, která je ve škole skoro nikdy
Další znak AI vizualizací poznáte často na první pohled. Místnost je zalitá měkkým teplým světlem. Barvy mají zlatavý odstín, stíny jsou jemné, interiér působí útulně a téměř filmově. Je to krásné a hraje to na city.
Jenže školní relaxační prostor nebude většina žáků používat při západu slunce. Bude sloužit především dopoledne a během běžného školního dne, často pod kombinací denního a umělého osvětlení. Barva stěn, podlahy i čalounění proto může ve skutečnosti působit úplně jinak než na „instagramově“ laděné AI vizualizaci.
Generativní modely mají velmi rády atmosféru. Teplé světlo totiž:
- změkčuje kontrasty,
- sjednocuje barevnost,
- dělá materiály luxusnější,
- zakrývá některé nedostatky prostoru,
- vytváří pocit bezpečí a pohody.
A právě u témat spojených s wellbeingem je takový obraz mimořádně přesvědčivý. Jenže příjemný pocit z obrázku ještě není důkazem funkčnosti prostoru.
Další triky, kterými AI místnosti pomáhá
Rozměry nejsou jediným problémem. AI dokáže při generování interiéru nenápadně změnit prakticky cokoli, co jí stojí v cestě k hezkému výsledku. Typické jsou například nereálně široké průchody mezi nábytkem. Na obrázku kolem sebe několik sedacích prvků působí vzdušně, ale při skutečném rozmístění může mezi nimi zbýt sotva místo na průchod. Častá je také proměnlivá perspektiva. Přední část místnosti je zobrazena jinak než vzdálenější část, takže prostor působí větší. AI si rovněž příliš neláme hlavu s tím, zda musí být možné otevřít dveře, dostat se k oknu, radiátoru nebo skříni.
Dalším problémem bývá měřítko jednotlivých předmětů. Židle, stolek a pohovka mohou vedle sebe vypadat proporčně správně, ale ve skutečnosti každý odpovídá jinému měřítku.
A potom jsou zde věci, které na krásné vizualizaci prakticky nevidíme: zásuvky, topení, vypínače, dveřní křídla, požární vybavení, únikové cesty nebo požadované komunikační plochy. AI má jeden hlavní úkol – udělat pěkný obrázek.
Reálná práce s 3D vizualizací vypadá jinak. Cílem je navrhnout prostor, který lze opravdu vybavit a používat. „Tak AI řeknu, aby tam doplnila rozměry.“ To jistě můžete. Současné AI nástroje lze požádat, aby do vytvořeného obrázku doplnily kóty, rozměry jednotlivých prvků nebo rozměry místnosti. Je zde ale jeden velmi důležitý háček. Číslo napsané AI do obrázku ještě neznamená, že obrázek tomuto rozměru skutečně odpovídá. AI může například označit pohovku údajem „160 cm“, přestože její grafická velikost vůči místnosti odpovídá spíše 120 cm. Stejně tak může do obrázku místnosti široké 4 metry umístit několik prvků, jejichž součet rozměrů by reálně potřeboval metrů pět. Kóta vygenerovaná AI je opět pouze text uvnitř obrázku.
Jediný reálný údaje je technická kóta v 3D modelu. Vychází z geometrie objektu. Pokud program ukazuje vzdálenost 800 mm, skutečně pracuje s osmdesáti centimetry. Proto lze AI požádat o doplnění rozměrů například pro orientační nebo prezentační účely. Nelze však předpokládat, že tím z původně ilustračního obrázku vznikne technicky přesný návrh.
U relaxační místnosti nerozhoduje jen to, co se tam vejde
U školních prostor je navíc důležité přemýšlet o samotném používání místnosti. Pokud chceme vytvářet prostor podporující wellbeing žáků, nemá být cílem zaplnit každý metr čtvereční co největším počtem atraktivních sedacích prvků. Děti potřebují prostor pro pohyb. Mezi jednotlivými zónami musí být možné pohodlně projít. Některé děti budou chtít sedět společně, jiné potřebují větší odstup a klidnější místo. Právě proto může být někdy správným návrhem méně nábytku, než nám nabízí líbivá AI vizualizace. Volný prostor není chyba projektu. Je nezbytnou součástí funkčního projektu.
Když podle AI objednáme nábytek, napravování chyb není levné
Zde končí nevinná hra s umělou inteligencí. Dokud AI používáme pro hledání inspirace, barevného ladění nebo celkové atmosféry prostoru, může být velmi užitečným pomocníkem. Problém vzniká v okamžiku, kdy podle takového obrázku začneme objednávat vybavení. Pohovka, několik taburetů, stolky a další vybavení mohou představovat investici v řádu desítek nebo stovek tisíc korun. Nábytek přijede do školy – a teprve při montáži se zjistí, že průchod je příliš úzký, dveře nelze úplně otevřít nebo že se poslední dva sedací prvky jednoduše nikam nevejdou.
Inspiraci klidně od AI. Rozměry ale svěřte 3D návrhu.
Umělou inteligenci rozhodně není nutné odmítat. Naopak, je skvělým pomocníkem pro prvotní hledání nápadů.
„Jak by mohl působit klidový prostor v přírodních barvách?“
„Jak zkombinovat zelenou, modrou a šedou?“
„Jakou atmosféru může mít relaxační zóna pro žáky prvního stupně?“ Na podobné otázky dokáže AI během několika sekund nabídnout desítky inspirativních odpovědí. Jakmile ale přichází otázka: „Co se skutečně vejde do naší místnosti?“ potřebujete skutečný návrh zpracovaný podle reálných rozměrů – místnosti i nábytku. Protože AI dokáže ohnout perspektivu, změnit velikost pohovky a vykouzlit nádherné podvečerní světlo. Centimetry ale nakonec stejně nepřemluvíte. A všichni víme, že při zařizování školy jsou právě ty centimetry často tím nejdůležitějším údajem.
