Potřebuje dítě grafomotorický tréning – co nám napoví jeho kresby?

Co je gra a kdy by měla být zahájena?

Cílem grafomotorické terapie je zlepšení přesných pohybů ruky a prstů a zvýšení celkové pohybové zdatnosti celé horní končetiny. Terapie také pomáhá s učením správného úchopu tužky, zlepšuje koordinaci oko-ruka, usnadňuje dítěti manipulaci s předměty a osvojení si různých samoobslužných dovedností a připravuje ho na výuku psaní.

Terapie by měla být zahájena, pokud má dítě snížené nebo naopak příliš silné svalové napětí v horní končetině nebo ramenním pletenci, nerado se zapojuje do činností vyžadujících jemnou motoriku, vykonává je pomalu nebo s námahou, má potíže se zapínáním knoflíků, zavazováním tkaniček, nesprávně drží tužku apod.

Dospělí si ne vždy včas uvědomí, že dítě tuto formu terapie potřebuje. Často si menší manuální zručnost dítěte chybně vysvětlují například tím, že bylo dosud obsluhováno, upřednostňuje hravé aktivity nebo nemá rádo povinnosti. Teprve když se objeví potíže s psaním – dítě píše neochotně, pomalu, stěžuje si na únavu ruky, jeho písmo je těžko čitelné – začnou rodiče hledat pomoc.

Je důležité rodiče upozorňovat, že první signály obtíží lze pozorovat mnohem dříve, a to sledováním dětské kresby a jeho manuální a manipulační dovednosti.

Co je gra a kdy by měla být zahájena?

Jak se u dětí vyvíjí schopnost kreslit?

Jak se vyvíjejí manuální dovednosti?

---

Jak se u dětí vyvíjí schopnost kreslit?

Hodnocení úrovně dětských kreseb poskytuje spolehlivé informace o nutnosti zahájení terapie ruky. Proto je důležité znát vývoj schopnosti kreslení u dětí.

Kreslení je formou hry, ale zároveň procvičuje pohyby ruky a prstů, zlepšuje schopnost vizuální analýzy, koordinaci oko-ruka (a tedy samo o sobě představuje formu terapie).

S věkem prochází dětská kresba několika fázemi.

Od poloviny 2. roku do přibližně 3 let zůstává kreslení ve fázi čmáranic – dítě zpočátku drží pastelku celou dlaní a provádí široké pohyby celou rukou. Tlak pastelky na papír je poměrně velký a zanechává chaotické čáry – nejprve tzv. lineární čmáranice (cikcaky, spirály apod. kreslené bez zvedání ruky), později figurální čmáranice (tečky, čárky, malé prvky, hustší linie apod. – dítě zvedá ruku a přesouvá ji na jiné místo na papíře).

Ke konci 3. roku se dítě učí držet tužku mezi prsty a snaží se napodobit jednoduchou čáru nebo kolečko. Obvykle používá jednu pastelku a nerado ji mění.

Na začátku předškolního věku se začínají objevovat kresby jednoduchých objektů složených z čar a kruhů (slunce, pes, dům apod.) a první kresby lidské postavy, tzv. hlavonožců (hlava s detaily, někdy přesahujícími její obrys, a nohy). Dítě také začíná pojmenovávat to, co kreslí.

Od 3–4 let do 6 let si dítě zdokonaluje úchop pastelky, který by měl být kolem 6. roku již správný (držení tužky třemi prsty: palcem, ukazováčkem položeným seshora a prostředníčkem, v vzdálenosti cca 1,5–2 cm od špičky pastelky).

Dobrým vývojovým ukazatelem je schopnost dítěte reprodukovat jednoduché geometrické tvary. Tříleté dítě by mělo správně nakreslit kříž a „koleje“ a také kruh (ne vždy uzavřený).

Čtyřleté dítě kreslí uzavřený kruh, i když může být hranatý. V 5 letech se nerovnosti kruhu snižují a v 6 letech je již pravidelně zaoblený.

Čtverec nakreslený čtyřletým dítětem může mít zaoblené rohy, ale u pětiletých jsou obvykle patrné alespoň tři rohy a šestileté děti již kreslí čtverec správně.

Trojúhelník se objevuje v 5. roce, ale teprve v 6. roce je správně nakreslený.

Většina 6–7letých dětí dokáže nakreslit kosočtverec. Zlepšuje se také schopnost reprodukovat překrývající se tvary. Ke konci předškolního věku by dítě mělo také umět nakreslit křivky, spirály a smyčky.

Pokud jde o kresbu postavy – na začátku předškolního věku jsou lidské postavy velmi jednoduché. Postava se skládá z hlavy (s jednotlivými detaily), trupu (v podobě geometrického tvaru), „jednorozměrných“ rukou a nohou (v podobě čar) a prvků, které jsou pro dítě emocionálně důležité; postavy jsou kresleny zepředu, „průhledné“ nebo v barvách neodpovídajících realitě.

S věkem děti do kresby postav přidávají stále více částí těla a dalších detailů (např. knoflíky, mašle, tkaničky apod.). V kresbách se objevují obrysové prvky z nejbližšího okolí: domeček, ulice, lidé, ale stále chybí pozadí. Charakteristická je geometrizace tvarů a absence proporcí (např. květina je stejně velká jako dům).

V mladším školním věku děti přikládají stále větší význam konečnému efektu kresby a zdobí ji. Přidávají prvky krajiny (země, stromy, květiny, zvířata, nebe, slunce atd.).

Postavy se stávají proporčnějšími, mají „dvojrozměrné“ končetiny, objevují se nové prvky (krk, pas, uši, chodidla, prsty). Sedmileté dítě dokáže nakreslit lidskou postavu z profilu. Postavy jsou vybarvené, celé kresby jsou barevné, někdy mají vyplněné pozadí.

Dítě začíná dbát na používání barev odpovídajících realitě. Správně reprodukuje tvary a pokouší se o znázornění perspektivy.

Kolem 10. roku věku postupně mizí spontánní kreslířský projev, mnoho dětí kreslí méně ochotně, protože své práce porovnávají s vrstevníky, bojí se, že něco nedokážou vytvořit podle požadavků učitele a roste jejich kritičnost vůči vlastním výtvorům.

Mezi 11.–12. rokem se děti vracejí k výtvarnému projevu, ale v zralejší podobě – vytvářejí tematické ilustrace, kresby se symbolickým významem, které odrážejí jejich pocity a nálady. Rády překreslují, „napodobují“ realitu, ale zároveň využívají svou fantazii.

Pokud při analýze dětských kreseb zjistíme, že jejich úroveň výrazně zaostává za vývojovými normami, je vhodné obrátit se na psychologa nebo pedagoga a provést hodnocení úrovně grafomotorického vývoje a koordinace oko-ruka.

Jak se vyvíjejí manuální dovednosti?

Druhým důležitým zdrojem informací o nutnosti zahájit grafomotorickou terapii je úroveň manuální zručnosti a manipulačních schopností. I zde je důležité vědět, jak se tyto dovednosti vyvíjejí s věkem.

Po dosažení 1. roku dítě zdokonaluje úchop, již dokáže postavit palec proti ostatním prstům, uchopuje drobné předměty bříšky ukazováčku a palce. Roste přesnost pohybů prstů (díky současnému rozvoji koordinace oko-ruka), objevují se první známky lateralizace – dítě začíná upřednostňovat jednu ruku, častěji pravou než levou.

Ve 2. roce dítě zkouší jíst lžící, otevírá a zavírá zásuvky, krabičky, začíná čmárat a stavět věže z kostek (ke konci 2. roku staví 4–5 kostek na sebe).

Po dosažení 3 let dítě obvykle zvládne samostatně jíst lžící, pít z hrníčku, mýt si a utírat ruce i obličej, obouvat si boty, nasazovat čepici, navlékat velké korálky, postavit věž z 8 kostek, most nebo řadit kostky do podoby vláčku.

V předškolním věku roste plynulost a přesnost pohybů při činnostech, jako je zapínání velkých knoflíků, navlékání korálků nebo kreslení čtverce.

5–6leté dítě by mělo zvládnout samostatně se oblékat a mýt (s malou pomocí rodičů), používat nůžky a ořezávátko.

Děti ve věku 6–7 let dokážou zapínat menší knoflíky, zavazovat tkaničky, používat nůž a vidličku. Při kreslení správně drží tužku, začínají bez vizuální kontroly kreslit geometrické tvary. Objevuje se připravenost k psaní drobných prvků v řádkování.

Podobně jako u kreseb – pokud si všimneme, že dítě má potíže s manipulací s předměty, provádí úkony sebeobsluhy neobratně nebo nerado vykonává konstrukční hry, stojí za to zjistit, zda nepotřebuje grafomotorickou terapii.